Tak konečně mám v ruce fotky Edgara – a musím se pochlubit. :)


Edgar ťapající po první injekci. Nateklá nožička je ona zraněná, teď už ale naštěstí nevypadá tak zle.


Spinkáme… (Zabalení v mém svetru, díky čemuž jsem následně málem zmrzla na balkoně.)


Před zahrabáním se do vlasů…

Tak jsme absolvovali druhou návštěvu Vetcentra Stodůlky. Myšoun dostal druhou injekci s kortikoidy (dexadreson) a domů jsme tentokrát dostali antibiotika do tlamičky - Baytril. (Jen jsem zvědavá, jak mu to budu cpát…byly jsme na něj tři ženské a myše stejně úspěšně vzdoroval.)
Ale k tomu hlavnímu – otok z packy úplně zmizel, Edgar je hyperaktivní a cestou na dnešní kontrolu mi ta bestie rozkousala triko. (Večer nebude žádný ananas.)
Jen se mi tam do něj asi zamilovala jakási slečna stážistka. Prý že potkáně, co váží 64 gramů je strašně roztomilé. Asi se mu taky líbila, neb se snažil vzít čáru přímo za její výstřih.
Hlavně, že jemu už dobře. Nepčíká, nekulhá, nepíská. Už se zase mazlí, šplhá po pohovkách a dokonce se zase rozhodl, že mě bude líbat.
A ve středu jedeme na poslední kontrolu.

Dneska jsem musela s potkanem na veterinu. Vůbec nešlape na přední packu a má ji celou nějak divně oteklou.
Až na eskapádu, kdy mě chtělo sežrat Štěně, neboli veterinářův boxer, to nebylo až tak strašné. Po pár minutách se mi do klína stulila kočička, co ji zachránili z útulku. Krásná. Černobílá, modrooká. Kouzelně předla a nechala se drbat na bříšku… zlatíčko.
Ale zpátky k Edgarovi… má tříštivou zlomeninu na pravé přední tlapce, miminko moje. Prý se to za pár měsíců zhojí. No, doufám. Ale zatím žádné spaní v kleci, nehnu se od něj ani na krok. Teď mi spinká na rameni, večer si ho vezmu do postele. Ať mu není smutno, když je nemocný.
(Edgar právě chroupe třetí kuličku popcornu. Už mi stihl vypít asi půlku čajíku. Snad ho to moc nebolí.)

Tak, ale ke škole. Očekávaná neklasifikace z Užitého umění se nekonala, Čepek měl asi záchvat velkodušnosti. Ale nějak se mi to nezdá…
Nedostala jsem řiditelskou důtku, dvojku z chování ani jiné cosi. Docela podivné… za pět neomluvených hodin.
A jak to vlastně celé dopadlo..?

Čeština – 2 (Zmršila jsem literaturu. Když mně antika tak strašně leze na nervy!)
Angličtina – 2 (Měla jsem mít Nko. Naštěstí pan profesor Podoba je zlatíčko, jen jsem mu trochu pokazila slovíčka.)
Dějiny kultury – 3 (Suchan to slečnám známkoval podle velikosti poprsí. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč placatá spolužačka s průměrem 3,2 dostala jedna.)
Matematika – 4 (Nepropadla jsem! Já fakt nepropadla! *slaví*)
Psychologie – 1 (Povídka se mi asi povedla…)
Základy ekologie – 1 (Ještěže mám senilního profesora. Nevím, jak jinak si vysvětlit že s absencí 80% mi dal známku…)
Dějiny umění – 2 (Čekala jsem za 1, ale zase ta pitomá antika. Popletla jsem si sloupy.)
Užité umění – 2 (Podle všeho se Čepek přepsal… tušila jsem N.)
Výtvarná výchova – 3 (Se*e mě! Tak strašně, neskutečně, hrozně moc! Blb! Chyběly mi DVA tisky linorytu a mám kvůli tomu tohle! A ještě prý jsem drzá. Jednou ho vážně něčím trefím do hlavy…)
Výpočetní technika – 1 (Je vidět, že alespoň na Matěje fungují výstřihy a krátké sukně.)
Techniky administrativy – 2 (Benešová mě má asi vážně ráda… vždyť ještě v listopadu jsem propadala…)
Techniky – 2 (Celý půlrok mě zkoušel z toho samého. PROČ najednou vytáhl chemické vzorce?)
Odborný výcvik – 1 (Nikdy nezapomenu, jak Morávek málem plival kyselinu.)

Průměr: 1,92
Zameškané hodiny: 148

Jsem docela v šoku. Čekala jsem nějaký horor a ono to dopadlo docela dobře…
(A netopí mi topení. GRRR!)

S tímhle se musím pochlubit. Aneb co se stane, když disponujete zvědavým zvířátkem a necháte v koupelně puštěnou vodu.
Tohle dělá moje úžasná čičí, Mistle. (Škoda, že Ciri se bojí vody. Jinak by z toho asi byl pěkný catslash.) :)

Tak, konečně jsem se rozhodla. Postel a skříň půjdou pryč, aby uvolnily místo vysněnému čajíkovému koutku. Už mám spoustu zelených, stříbrných a modrých polštářků a dokonce i huňatě měkký červený koberec. Snad ho kočičky hned nezničí…
O víkendu se bude malovat, už to mám vymyšlení i navržené. Modrá zeď a na ní černě vykreslené krystaly.
Ale k tomu hlavnímu – odstěhovat: tzn. vyklidit binec pod postelí a na skříni. Bude to asi poněkud složitější, na vršek skříně nějak nedosáhnu…
Zatím jsem z pod postele vytáhla číslo časopisu Rock a Pop z roku 2004. Vzdávám se, asi jsem vážně dobytče. Na druhou stranu se konečně našly moje měděné náušnice, co vypadají jako květy růže. Hledala jsem je snad stokrát.

Už se nemůžu dočkat, jak bude vypadat poloprázdný byt. Možná zas pomaluji stěnu tužkou na oči, je tu spousta citátů už pěkných pár let.
A zítra… zítra už se bude zařizovat. Anebo možná ne. Pokud budu stejně líná jako dnes, asi to nebude hotové nikdy.

Možná jednou zjistím, jak se s tímhle zachází… možná ne, co já vím. Nějak už to dopadne a já se někde vykecat musím.


Nikdy dřív jsem si nedokázala všimnout, jak je depresivní sedět v pokoji, koukat na spící kočky a nechat si tu vyhrávat Johnyho Cashe. Chtěla jsem psát, ale nějak mi všechny múzy daly vale (mrchy!). Chtěla jsem se učit na užité umění, visím v kategorii neklasifikace. Radost z toho nemám, ale v půl desáté a s protivnou Depresí na zádech se mi toho moc nepovede.



Kuš, potvoro! Jsi zelená a já z tebe mám strach…



Nechápu. Jsem na to zvyklá, ale dneska je to nějak jiné. Nechápu totiž vůbec nic. Proč dýchám, proč mám na sobě bleděmodré triko s motýlkem a ani nevím, co mi na krku dělá řetízek z umělohmotných perel.



Šílenství je formou absolutní svobody…



Asi přeci jen něco napíšu. Okno naproti se rozsvítilo, dneska se dívám. Probudily se ve mne myšlenky, zapsané v Královně ledových zvonkoher. Budu psát, půjdu spát, opiju se anebo si hodím mašli. Nějak už to dopadne. A třeba mi ráno zas zlepší náladu nějaký blb, co v dopravní špičce skočí pod metro. Mám ráda ty kyselé ksichty, co pak člověk vídá na stanici tramvaje. A možná se nic z toho nestane, zaspím a odpustím si ty ošklivé tři hodiny ve škole…

Začala hrát Meredith Brooks a písmenka se mi podivně rozutekla…